Hana Zagorová:
Nad mořem cestou nesnadnou
Tam, kde se vlny tříští
Nad mořem, v skalách spolu jdou, poutníci toulaví
První měl silná ramena
Ten druhý srdce zas vlídné
Tu náhle, z moře zrozená
Bouře je překvapí

Karel Gott:
Pojď se mnou, bratře, v nesnázi
Vede tu cesta známá
Mnoho nám k cíli neschází
Zbývá jen skalní brána

Vlastimil Harapes:
Pár bílých zdí
Tam ve výši bývalo vlaštovčí hnízdo
Pojď, než se bouře utiší, úkryt nám obstará
Příběh ten děd můj znal

Hana Zagorová:
A když je spánek uchvátí, jako když proutkem mávne
Svit loučí brány pozlatí, hudba se rozezní
Ten první pil a hodoval, ten druhý zas tančil stále
S dívkou, jež čelo znavené šátkem mu osuší

Vlastimil Harapes:
Sbohem buď, dívko, tulák jsem, nemohu déle zůstat

Hana Zagorová:
Však dívka krásná jako sen, dlaní mu zamkne ústa
Vezmi můj šátek, s sebou vem, v zástavu na cestu dlouhou
Poutník ten šátek, okouzlen, na prsou uschová
Příběh ten děd můj znal

Náhle jak závan perutí jitro se okny vkrádá
Zmizí, jak křídla mávnutí, lesk nočních vyznání

Karel Gott:
Divný sen, bratře, se mi zdál
Pil jsem a jed do rána

Vlastimil Harapes:
Pojď, bratře, půjdem zčerstva dál, čeká nás dlouhá pouť