Venku se stmívá, v místnosti je vánek
A mně je líto, že má tě v moci spánek
S pocitem blízkým dívám se, jak dýcháš
A při tom vnímám jen tvou klidnou tvář

Vnímám tvou spící tvář jak žízeň
Jak tenký proužek světla, co svádí boj s tmou
Jak ráno když najdu krůpěj v trávě
Jak závoj pravé perly, v níž ohýnky jsou

Toužím zažehnout ohněm ústa
A zapálit je touhou jak blázen a žhář
Toužím zapálit tvůj cit láskou
A tvojí bílé tváři dát lásky zář

Toužím zažehnout ohněm ústa
A zapálit je touhou jak blázen a žhář
Toužím zapálit tvůj cit láskou
A tvojí bílé tváři dát lásky zář