S ní šel život snáz, byl hezčí svět
Svět, jenž se zelenal a kvet
A mnohem teplejší byl fén, co tehdy vál
S ní můj pokoj zářil víc než krám
Měl vůni křížal, to, co znám
A teď tu večer sedím sám
A ona není u mne dál
S ní to padal čistší déšť i sníh
Co znělo z jejích úst, to z mých
A my jsme vážně měli stále co si říct
S ní i šepot květin měl svůj řád
I když byl podzim, ječmen zlát
Teď se mi o ní smí jen zdát
Jen zdát, nic víc
S ní se nebe zdálo modré jako džbán
Celý vesmír byl pro mne dokořán
A věčně v tváři mi jen úsměv hrál
S ní cítil jsem v ústech sladkost karamel
A starý kabát, co jsem tehdy měl
Byl za pár korun, ale tím víc hřál
S ní bylo mi jedenáct a míň
A svět byl velká světlá síň
Ve které nenašel se tón, co smutně zní
S ní mi bylo šestnáct a tak dál
Co bych já jen teď za to dal
Kdybych tak s ní tu znova stál
S maminkou, mámou, s nííí, s nííí
Óóó, s ní