Víš, ty vůbec nejsi obyčejná
V tvé tváři je vždycky radost zřejmá
Svýma očima se stále ptáš

Máš dar už jen tím svým podíváním
Dát člověku chuť se chvíli zasnít
Aspoň já bych hrozně chtěl, co máš

Snad jenom tvou zásluhou
Měním styl, jenž jsem měl
Usmívám se hloupostem
Na kterých jsem dříve lpěl
Obyčejná?
Vůbec ne!
To, co máš - to chtěl bych mít
Teď bych chtěl s tebou být a snít

Víš, ty vůbec nejsi obyčejná
A máš-li pocit, že jsi stále stejná
Tak se na mě podívej, ať víš

Čí podobu moje oči mají?
V čem se naše slova podobají?
Jenom poslouchej a rázem víš

Snad jenom tvou zásluhou
Měním styl, jenž jsem měl
Usmívám se hloupostem
Na kterých jsem dříve lpěl
Obyčejná?
Vůbec ne!
To, co máš - to chtěl bych mít
Teď bych chtěl s tebou být a snít

Snad jenom tvou zásluhou
Měním styl, jenž jsem měl
Usmívám se hloupostem
Na kterých jsem dříve lpěl
Obyčejná?
Vůbec ne!
To, co máš - to chtěl bych mít
Teď bych chtěl s tebou být a snít