Musíš být jenom má, pak už ničí
Nebo já přísahám, že se zničím
Nebo já zešílím, zběsilým úsilím
Být ti blíž, mnohem blíž, tam, kde spíš

Musíš být vzdělaná a ne hloupá
Musíš být nádherná, když se koupáš
Kůži máš měď a běl, kolikrát já tě měl
Bohužel jen a jen v představách

Jen v těch mých představách mučivých
Mám tebe, svůj věčný hřích
Mám tě na svých kolenou
Z knížek a snů stvořenou

Mám tě rád nejvyšší možnou měrou
Mám tě rád, jenže sám nevím kterou
Za dva své životy docílím jistoty
Jedné sám zašeptám: Jsi to ty?

Musíš být jenom má, jak to bývá
Buď ta má vysněná, jenže živá
Budu tvůj noční host
Pak snad svou obraznost zaměním za mění dotyků

Jen v těch mých představách mučivých
Mám tebe, svůj věčný hřích
Mám tě na svých kolenou
Z knížek a snů stvořenou

V mých mučivých představách
Dál ideál zůstává
Dál jdu za ním do všech míst
Já jsem snad měl méně číst...