Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel
Sed za stůl a uslyšel smích
Krásná se zdála a na mě se smála
Já se zeptal, jak říkat jí smím

Jestli chceš, tak mi tykej, jak chceš, mi říkej
A máš-li touhu, tak líbat mne smíš
A bílá jak svíce už neřekla více
A já se jen díval, jak sedá si blíž

A pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
Vzápětí namířil k nám
Já cítil, jak blednu a dech můj se krátí
Já malý byl a byl jsem sám

To, co potom se stalo, mě úplně vzalo
Měl začít a právem mě zbít
Však zničil mé plány, řek namísto rány
Slov pár, dodnes slyším je znít

Řekl jí - lásko, mně ubývá sil
Já říkal si dávno, že bídným jsem byl
Já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A v mlhách se ztrácí můj cíl
Řekl jí - lásko, mně ubývá sil

Dál vím, že zmizel jak spadané listí
Ale jeho stín nezmizel s ním
My jsme dál tu hru hráli, ve dveřích stáli
I tam s námi stál ten stín

Byla krásná, jak nebe, já slyšel sám sebe
Jak říkám, že nepůjdu dál
Už nevím nic o ní, jen hlavou se honí
Těch slov pár a stín, co tam stál

Řekl jí - lásko, mně ubývá sil
Já říkal si dávno, že bídným jsem byl
Já cítil se králem, teď chudák jsem málem
A v mlhách se ztrácí můj cíl
Řekl jí - lásko, mně ubývá sil