Kolikrát jsem stál tam před tím krámkem
Kde mě hřál i mráz?
V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem
Jenom já a čas

Kolikrát když slunce vlídná zář zlátla
Ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla
Dívčí tvář jak růže ukrytá v šál okrový

Čekal jsem, že dá mi znamení - zbytečně
Dívala se na mé trápení - netečně
Přesto jsem ten obraz toužil mít - tam v podkroví

Přišel náhle pán a obraz koupil
Snad ji má teď rád
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
Ale můžu spát

Nehledám už úsměv neměnný z plátna
Tahle krása bývá u ženy málo platná
Sny, že dívku láska oživí, nám pominou

K obrazům snad můžeš lehce vzplát, je zvláštní
Nemohou ti zpátky lásku dát, s tvou vášní
Malíři mi tohle rouhání jistě prominou

Kolikrát když slunce vlídná zář zlátne
Pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne
Nemusí mít ani nádherný šál okrový

Nečekám už tajná znamení zbytečně
Teď už vím, kde láska pramení skutečně
Teď už vím, že na mé znamení jistě odpoví

Teď už vím, že na mé znamení odpoví